Vítejte

Podrobnosti

Napsal Super User

 Vítám Vás na webových stránkách, které budou popisovat slasti a strasti obyvatel naší vlasti kteří se rozhodnou částečně opustit svou rodnou matičku stověžatou Prahu a začít budovat zprvu rekreační a posléze existenční sídlo svého rodu ve venkovských podmínkách našeho nádherného Pošumaví.

 Chci zde popsat snad všechny útrapy s tím spojené včetně ekonomicko administrativních problémů až po dobrý pocit z vítěství při dílčích bitvách vytváření nových hodnot.

 Statkářem snadno a rychle nebo snad Statkářem hezky česky. Pro mou drahou polovičku to spíš je ale Z lodiček do sračiček či, Až já budu velká bude ze mne selka , přiďte k nám já vám dám, tůdle, vypěstujte si sami.

x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x

 Civilizační bumererang

 Narodil jsem se v Praze, přímo na Královských Vinohradech, jsem tedy Pražák křtěný Vltavou i mí rodiče a i jejich rodiče pocházeli z Prahy nebo z jejího blízkého okolí kdy místa jejich zrození mněli příponu „něco u Prahy“. Výjimku z tohoto pravidla činila jen moje babička z tatínkovy strany která pocházela z jižní Moravy – snad tedy od tud ten příslovečný selský rozum. Ale i ostatní předci měli také po přeslici původ ve statcích sahajících až ku Praze.

 Moje drahá polovička tak tvrdě pražské kořeny sice nemá ale vyslovená naplavenina to také není.

 Proč tu rozebírám Kdo je Pražák a kdo ne? Vývojem ekonomické situace úzce spojené s trhem práce se začalo již v minulosti naše hlavní město zaplňovat odborníky a specialisty tu z ciziny tu mladým nadějným kádrem z našeho venkova.

 Po několika desetiletích se opakuje stav poválečný, kdy venkov osiřel a města se přelidnila, následně přišla módní vlna movitějších Pražáků - převážně naplavenin, pořídit si domeček a kde jinde než za Prahou , na Václaváku už volná parcela na domeček nebyla, tak vlna přinesla expanzi satelitních městeček, paneláků naležato, bohužel do míst kde chybí základní občanská vybavenost, neboť školy a obchody byly dimenzovány v době rozvoje našeho venkova jen na kapacitu vesničky té střediskové a jeho přilehlých vesniček a osad.

 Ani práce v družstevních statcích či jejich původních a dnes zprivatizovaných/či vytunelovaných přidružených výrobách tomuto typu již nevoněla a tak se každým dnem přesouvá osazenstvo satelitních vesniček novodobých maloměštáků do matičky Prahy převážně do centra a aglomerací honosící se označením administrativní centra či na samotná ministerstva státní zprávy nebo některých firem zabývajících se rozličným sortimentem služeb, která by na našem venkově pravděpodobně v tomto rozsahu nenašla uplatnění.

 Když tedy pravidelně každé pracovní ráno vyrazí otcové rodin do roboty a vezou své ratolesti do školských zařízení v pražských obvodech, ucpou tyto příjezdové komunikace a vzniká každodenní pravidelná zácpa která přetrvává do desáté hodiny dopolední kdy tyto vozidla řidiči zaparkují v centru Prahy a ti méně šťastní na záchytových parkovištích okolo Prahy či u nějakého hypermarketu. Po desáté se probouzejí zelené vdovy a ti pracovitější jedou za nákupy , ti movitější na Aerobick či manikuru nebo do nějakého módního salonu utratit něco peněživa. Blíží se druhá hodina po poledni a dítka školou povinná je třeba vyzvednout ze škol které své školní  družiny provozují jen pro dítka do 3 třídy , maximálně při soucítění školní rady do 4 trídy, neboť alespoň tak jsou schopni pokrýt kapacitu ročníků jak pro výuku tak i pro pozdější odložení našich ratolestí . To zvládají matky těchto ratolestí které svými teréními vozy vytvoří vozovou hradbu pomalu se táhnoucí po výpadovkách na hnízdečka rodinné pohody v satelitních vískách.

 Druhé kolo této kolony doplní navrátivší otcové a tak kolem sedmé večerní múže vyrazit tvor zvaný Pražák,  tedy Pražák Naplavený, protože těch křtěných Vltavou je v matičce Praze cca 25 procent celkové populace a to si možná ještě my skalní Pražáci moc fandíme. No a tito vyráží svými vozy na nákupy do Super a Hyper marketů za obstaráním poživatin a jiných potřebných produktů či služeb.

 O pátečních odpoledních vzniká situace na našich komunikacích přímo kolapsová , to ti skalní Pražáci vyráží na své chatičky, zahrádky a chaloupky v původních letoviscích Berounska, Křivokládska či Benešovska a pouští jedovatou slinu na adresu maloměštáků ze satelitů.

 Někteří již rezignovali a na svou Chaloupku na Sázavě vyráží až v něděli dopoledne aby se mohli vráti do svého činžáku či panelákové králíkárny již v neděli po obědě, čímž se chtějí vyhnout alespoň té zácpě při návratu. Je to takový koloběh života velkoměsta, kdy vnitřní komunikace se stávají parkovišti a projektované rychlokomunikace zase továrnami oxidu uhličitého a dalších splodin z pomalu popojíždějících vozidel , neboť MHD je tak předražená a pomalá že se vlastně těm kteří na to ještě mají vůbec nevyplatí a jedou svým vozem který pak nemají ani kde zaparkovat.  

 Je to prostě běs a děs, když si uvědomím že v Praze bejvávalo blaze a že muj ročník pamatuje prázdné odpolední ulice bez automobilů i těch parkujících , konstatuji že dnes je možná pro někoho Blaze ale pro většinu starousedlíků Draze , neboť nepobírají tučné manažerské platy v zahraničních firmách sídlících v našem starobylém městě králů koruny české.

 Všechy tyto události vedli mou mysl k provedení zásadní korekce stávajícího konzumního života v této společnosti. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl opatřit svému rodu sídelní místo na venově a to dostečně vzdáleném od hlavních silnic a tahů. Vzdálené od velkých aglomerací . Nejlépe takové se zahrádkou pro jahody a kolnou na krámy typu jízdní kolo a sekačka trávy. No vývoj ekonomiky v naší společnosti a rozsah světové krize moje původní plány trochu poopravil a já začal hledat místo chaloupky stateček. Tento stateček musel být dostečně vzdálen od oblastí kde hrozba Blackoutu způsobí pohromu a se svíčkou za oknem nevzbudíte u náhodně procházejících lítost, ale nostalgickou vzpomínku času minulých.

 Jednoho krásného dne na konci letních prázdnin se to stalo, našel jsem to. Moje žena, která je poměrně praktického založení a ekonomického vzdělání, nejdříve lamentovala neboť věděla že moje veškeré mé snahy najít samotný rozlehlejší objekt, končili návštěvou bývalých vojenských objektů a lesních rot pohraniční stráže, při zmínce že se jedem na něco podívat rezolutně odmítala se slovy ,že na žádnou raketovou základnu ject nechce, přesto jsme vyrazily. Již po prvních okamžicích prohlídky tohoto budoucího sídla naší rodiny změnila názor, né tedy tak úplně neboť je to žena praktická a začala vypočítávat negativa mezi které patří vzdálenost od našeho Prazského bytu a míst našich stávajících zaměstnání - zdroje obživy. Děti také nebudou měnit školu a ve vybrané lokalitě žádná střední škola ani učiliště není. Mezi další negativa zařadila nepřítomnost obchodu a lékaře a jeho dostupnost do vzdálenosti 10 kilometrů, což může být za jistých okolností problém a já to tak nějak i připouštím. Ale ta krása a umístění stavení z roku 1806 s rozsáhlou zahrádkou, mi dali sílu ji prostě ukecat.

 Zavolal jsem příslušnému realitnímu makléři a oznámil mu že mám zájem o koupi této usedlosti s tím paloučkem za prasečákem a druhou stodolou inu osum a půl tisíce metrů prostě chaloupka jak má být na hranicích mé milé Šumavy kde jsem byl jen párkrát živote ale kde se mi nevím proč líbí. Žena usoudila že se jedná o zajímavé a strategické místo a v případě nutného nákupu si muže hodit  eurem jestli  pojede na nákup do hypermarketů v Plzni nebo bližších podniků v Německu  (to však za předpokladu že budeme nuceni přejít z koruny české na ubohé euro).

 Oslovil jsem kamaráda stavaře s dotazem jak moc umí kouzlit v místech kde je moře práce a málo peněz. Se soucitem v hlase mi po několika hodinové prohlídce panství oznámil cenu za kterou část objektu bude proměněna na slušně vyhlížející sídlo z dob roku 1806 a vymoženostmi součastného letopočtu.  Každá cihla , každý trám , vše co dům si žádá byla promyšlena a čekalo jen na získání potřebného obnosu z prodeje mého stromládeneckého bytu v širším centru matičky Prahy.  Čas se vlekl ,ale já ve svých plánech už žil na našem budoucím venkovském sídle , přitom stále chodil do zaměstnání a čekal na telefom který by začínal slovy „ tak pane , je to prodaný můžete kupovat“ čas se vlekl ale naděje zůstávala . Stále jsem plánoval, vyhledával, zjištoval a porovnával, stával se ze mně postupně teoretický odborník na ledacos  ………